Postoj

HaničkaŽádná bouře nemůže potopit loď, dokud se voda nedostane dovnitř. Co jste dovolili, aby se dostalo do vaší „lodi“ a táhne vás dolů?

Kdyby nás odmalička vedli ke  zdravým, láskyplným postojům k sobě, nezávisle na tom, kdo si co o nás myslí, necítili bychom se ne-mocní.

Nikdo z nás nechce, abychom v životě trpěli. Přesto se v životě často nevědomě schováváme za emoce jako je lítost, smutek, nespokojenost, vztahovačnost, zášť,odsouzení jakéhokoli druhu, žárlivost, závist, chtivost, nenávist, zloba, úzkost, stres, strach… .

Přestože nechceme, abychom trpěli, přesto dovolíme těmto emocím vejít a vyrůst. Přitom jediné, nad čím máme v životě kontrolu jsou naše hranice,  náš postoj tady a teď.

Jak druhým umožníme vejít, překročit naše hranice a pak nutně trpíme? Uvěříme jim. Když uvěříme, stane se nám tato víra naší pravdou a my se pak na základě naší víry chováme. Co jste o sobě uvěřili druhým? Že nejste dost dobří? Pak se tak budete chovat. Jako ten/ta, který/á ví, že není dost dobrý/á. Pokaždé, když se takto zachováte, pokaždé, když k sobě takto přistoupíte, utrpíte všechny pocity a emoce s tímto postojem spojené. Jak dlouho se takto chováte? Jak dlouho toto utrpení střádáte?

Kdysi, jako děti,  jsme uvěřili všem těm nesmyslům, které nás odváděli od nás samotných. Že nejsme dost dobří, že nejsme hodní lásky, že nikdy nic nedokážeme, že jsme neschopní, nejsme dostatečně hezcí, chytří ….. . Kdysi s těmito pokřivenými názory druhých k nám přicházeli naše pocity, které nás upozorňovali na to, že s těmito tvrzeními není něco v pořádku a že my to cítíme jinak. Ve chvili, když jsme slyšeli nebo dokonce viděli taková pokřivená přesvědčení, obvinění, názory druhých na naši osobu, vzali jsme si je … osobně. A z pouhého sebevědomého pozorovatele života, který žije a nechá žít, uvěříme pokřivení druhého člověka a začneme se na sebe dívat jeho očima. Tento příběh začíná u rodičů. Rodičům dítě uvěří úplně všechno. I když děti cítí, že jsou věci ještě jinak, když o dítěti říká maminka, tatínek, že je neschopné, nemohoucí, nešikovné…… musí to být přece pravda. A tak o sobě dítě začne pochybovat. Začne si nedůvěřovat. Postupně začne pochybovat o tom, že jeho cítění je v pořádku. Začne rodičům a potom dalším lidem ve svém životě krok za krokem odevzdávat svoji moc, protože uvěří tomu, že samo není v pořádku, když to druzí maminka a tatínek vidí jinak a ti to přece musí vědět.  Víra dítěte v rodiče je obrovská. Postupně se tak dítě naučí samo sobě nedůvěřovat a stává se z něj více či méně nesebevědomá, ustrašená  bytost. Člověk, závislý na druhých a dívající se na sebe očima druhých. O svůj vlastní, sebevědomý pohled na sebe sama  totiž postupně přijde. Dobrovolně, s vlastním souhlasem ztratí samo sebe, víru v  sebe.

Postupem času se z takového člověka, co uvěřil pokřiveným tvrzením o sobě, stane stejně pokřivená osoba. Ustrašený človíček,který neví, čí vlastně je. A co bylo na začátku všech těch negativních emocí, které v takovém člověku postupem času vyrostou? Pocit. Pocit , který přichází vždycky, když potřebujeme vědět, na čem jsme a na základě kterého můžeme udělat správný postoj. Pocit, intuice (je jedno, jak si to nazvete), kterou tak málo posloucháme. Kdybychom pocit vyslechli a nad nežádoucím tvrzením zapochybovali, mohli jsme učinit postoj, kterým nebudeme zraňovat sami sebe. Bohužel to často uděláme obráceně.

Chcete příklad?

Dítě, na které matka často křičí, že je neschopné, nedokáže být nestranné. Málokdy si tuto nestrannost dokáže s láskou zachovat s přesvědčením, že maminka si může myslet, co chce ( třeba jí někdo hodně ublížil, když byla malá nebo je prostě jenom naštvaná…), ale jeho se to netýká,  to je problém maminky, která se necítí „dobře“… . Dítě samotné neví, že je v pořádku takové, jaké je, čili schopné, když na něj maminka často křičí opak. Opakovaná lež se bohužel začne stávat pravdou dítěte, i přestože má dítě na začátku správný pocit, že pravda je jiná.

Co se většinou stane?

Dítě, které nemá nikoho, kdo by mu vysvětlil, co se děje, se opakovanému tlaku maminky nedokáže ubránit. Časem uvěří matce, že je opravdu neschopné a tím pádem do sebe vpustí všechny negativní pocity, které s tím souvisí, lítostí a smutkem počínaje, depresemi,  nepřiměřenou agresivitou (projevenou ven či dovnitř) konče. Proč? Protože opakovaná negativní myšlenka, tvrzení se stává pravdou dítěte a tato pravda jeho přesvědčením, které pak, často nevědomě, žije. Dítě při častějším opakování o jeho neschopnosti  uvěří tomu, že je skutečně neschopné a bude se čím dál tím víc snažit nejenom mamince něco dokazovat, aby zažilo ocenění. Jeho přesvědčení o neschopnosti mu však nedovolí toto ocenění zažít  a tak se stává dítěti z života boj o lásku, pozornost, vlastní cenu. Jak to dítě nakonec provede, jak bude o lásku a vlastní cenu bojovat? Jakkoliv. Způsobů na toto téma je mnoho. Každopádně s takovým provedením souvisí ne právě příjemné emoce, které pocítí pokaždé, když ho nikdo neocení. A to bude velmi často. Ať se bude činit, jak chce. A bude to tak do té doby, dokud nepřijde v dospělosti na to, že musí samo změnit postoj a začne se na sebe dívat opět vlastníma očima, bez pokřiveného pohledu matky , a znovu se bude muset naučit se samotné ocenit a uvěřit tomu, čemu už kdysi přirozeně věřilo (že je schopné …. ). A co ho k tomu donutí změnit postoj? Okolí, které mu bude stále dokola pokřivenost jeho přesvědčení o sobě potvrzovat, dokud dítě, posléze dospělý sám neprohlédne. Jak dlouho to bude trvat? Tak dlouho, dokud dotyčného bude bavit zažívat pocit vlastní neschopnosti, tak dlouho, dokud bude chtít poslouchat v hlavě hlas své matky.

Pozor na müsli v mysli!

Proto dávejme pozor na to, jaké myšlenky si pouštíme do mysli, jaké postoje si na základě těchto myšlenek volíme a jakým nemocným emocím dovolíme zakořenit a vyrůst  v naší duši. Za kvalitu naší duše jsme totiž odpovědní jen my sami a nepochybujme o tom, že stav naší duše je nepřehlédnutelný! Buďme si toho vědomí a řekneme to našim dětem. Učit je to nemusíme. Budou se učit naším příkladem.

Hana Jurtíková

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.